Camerata Bohemica

Smyčcový komorní orchestr Camerata Bohemica Praha vznikl v roce 2002 z iniciativy violoncellisty Tomáše Strašila, jehož prvotním záměrem bylo vytvoření doprovodného tělesa pro jeho vlastní sólové výkony. 

Výběr mladých vysoce profesionálních hudebníků dal tělesu mnohem vyšší umělecký potenciál, který umožnil interpretovat stěžejní díla světových i českých autorů pro dané obsazení na velmi vysoké úrovní.

Významný impuls ve vývoji tělesa přinesl kontakt s islandským dirigentem Gudni A. Emilssonem, působícím v Německu. Emilsson si povšiml kvalit orchestru a uskutečnil s ním několik uměleckých projektů. Vzájemný umělecký kontakt přerostl v roce 2005 v trvalou spolupráci. 

Kromě koncertů v České republice se soubor představil na koncertech v Lucembursku, Itálii, Rakousku, Švýcarsku a pravidelně hostuje v Německu, kde m.j. za účasti bavorského rozhlasu v roce 2007 zahajoval mezinárodní hudební festival v Oberstdorfu. Jeho úspěchy dokumentují kromě opětovných pozvání superlativní recenze (např. Augsburger Allgemeine 28.7.2007 „Unübertreffliche Kunst der Camerata“) nebo „Wahre Meisterhaft“ Ruhr-Nachrichten, 28.3.2007). V sezóně 2008/09 se uskutečnilo dvojí německé turné s klarinetistou Dimitriem Aschkenazy, které navázalo na předchozí spolupráci a mělo skvělé ohlasy v tisku, dále první vystoupení ve Vídni.

Velmi inspirativní je pro orchestr také spolupráce s vynikajícími českými i zahraničními sólisty jako Dimitri Aschkenazy (klarinet), Václav Hudeček a Ara Malikian (housle) Hans-Georg Schmeisser (flétna) Rita Thiem (trubka) Gilles Vonsattel (klavír), Katarzina Mycka (marimba), kytarové duo Katona Twins aj.

Inovativní dramaturgickou koncepcí ve spojením s elánem a neotřelým přístupem mladých umělců se Camerata Bohemica Praha řadí se už nyní k nejzajímavějším a nejambicióznějším českým tělesům.

Jaroslav Tůma

Jaroslav Tůma se narodil v roce 1956. Je koncertním varhaníkem a profesorem Akademie múzických umění v Praze. Koncertuje i na cembale, klavichordu, pianoforte a dalších klávesových nástrojích. Věnuje se též hudební kompozici a publikační činnosti.

Vystudoval Pražskou konzervatoř u prof. Jaroslava Vodrážky a Akademii múzických umění v Praze u prof. Milana Šlechty (varhany) a prof. Zuzany Růžičkové (cembalo). Je nositelem prvních cen v soutěžích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986, laureátem řady interpretačních varhanních soutěží, např. v Linci v roce 1978, v soutěži Pražského jara v roce 1979, v soutěži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku v roce 1980 a mnoha dalších. Pravidelně účinkuje např. na festivalech Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj v Ostravě a dalších domácích prestižních pódiích. Koncertoval téměř ve všech evropských zemích, také v USA, Kanadě, na Kubě, v Japonsku, Mongolsku, Jihoafrické republice, Singapuru atd. Bývá předsedou nebo členem porot mezinárodních hudebních soutěží, vyučuje na mezinárodních varhanních kurzech a seminářích.

V Tůmově repertoáru se nacházejí stěžejní skladby českých i světových skladatelů v širokém spektru stylů od renesance až po 21. století. Jeho diskografie čítá přes padesát sólových titulů. U firmy Supraphon mu vyšla řada kompaktních disků "Historické varhany Čech” zachycující autentický zvuk vzácných varhan různých epoch od renesance až po začátek 20. století. U firmy Arta Records vydal kromě významných bachovských titulů (Dobře temperovaný klavír, Goldbergovy variace, Orgelbüchlein, Toccaty, preludia a fugy) např. Třicet šest fug pro pianoforte Antonína Rejchy, Eklogy Václava Jana Tomáška, varhanní sonáty Paula Hindemitha a několik CD s varhanními improvizacemi, z nichž zatím poslední nazvané Moje vlast je sestaveno z improvizací na témata Bedřicha Smetany. Pro Český rozhlas pořídil vedle mnoha varhanních snímků také souborné nahrávky devětadvaceti klavírních sonát Jana Ladislava Dusíka a Lipských chorálů J. S. Bacha. Věnuje se i kolektivní improvizaci. V letech 2015 - 2017 např. realizoval sérii hudebně tanečních představení pod názvem Vyvolený aneb Řehoř na skále, kdy se stal inspirací pro pětici hudebníků, recitátora a tanečnici román Thomase Manna.

Jaroslav Tůma je mj. autorem hudby k filmu dokumentaristy Pavla Kouteckého Proměny Pražského hradu, dvou sbírek varhanních skladeb na témata Adama Václava Michny (Svaté lásky labirynth aneb Česká mariánská muzika 2014 a Loutna česká 2016) a odborné publikace O interpretaci varhanní hudby s přihlédnutím k jiným klávesovým nástrojům (2016).

Josef Somr

Josef Somr absolvoval brněnskou JAMU v roce 1956, dva roky hrál v Českém Těšíně, tři roky v brněnském Divadle bratří Mrštíků a čtyři roky v Pardubicích (1961 až 1965). V roce 1965 se stal členem pražského Činoherního klubu a v srpnu roku 1978 přešel do činohry pražského Národního divadla. Desítky postav ztvárnil v televizních inscenacích, před filmovou kamerou debutoval v roce 1964 ve snímku Obžalovaný a o dva roky později vytvořil nezapomenutelnou charakterní roli ve slavném filmu Ostře sledované vlaky. Jeho krásný hlas se často objevuje v rozhlase, kde se podílel například na úspěšném cyklu Pohádky tisíce a jedné noci. V roce 2001 obdržel za hlavní roli v představení The Gin Game v pražském divadle Viola Cenu Thálie. V roce 2005 obdržel z rukou českého prezidenta za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. V roce 1987 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 2012 získal Českého lva za mimořádný přínos pro Českou kinematografii.

 

 

 

 

 

 

 

Lucie Kaňková

Lucie Kaňková se narodila 22.1.1991 v Praze ve významné hudební rodině Kaňků a Feldů. Ve čtyřech letech začla hrát na housle a klavír. V roce 2002 úspěšně složila přijímací zkoušky na Gymnázium Jana Nerudy s Hudebním zaměřením a poté na Pražskou Konzervatoř, kterou pod vedením houslové pedagožky Dariny Zárubové roku 2012 úspěšně ukončila s titulem DiS.

Roku 2010 Lucii Kaňkovou oslovil Mathias Spohr (švýcarský hudební skladatel), zda by ztvárnila hlavní roli “Miesmies” v jeho modení opeře Spiegel das Kätzchen na námět známého švýcarského literáta Paula Burkarda. Tato produkce naplnila divadlo Pražské Konzervatoře a další divadla ve Švýcarsku (Wintherthur, Langenthal, Zürich Rigiblick). Díky této nabídce byla Lucie Kaňková objevena světovým tenoristou Fr. Araizou.

Lucie Kaňková je nositelkou mnoha cen. Na mezinárodní pěvecké soutěži v Olomouci získala pod vedením Magdy Bělohlávkové dvakrát 1. cenu a titul laureáta. Na komorní pěvecké soutěži Stonavská Barborka obdržela také 1. místo a roku 2012 se Lucie Kaňková stala absolutním vítězem tříkolové celostátní pěvecké soutěže v Turnově. V roce 2015 se účastnila mezinárodní operetní soutěže Nico Dostala v Korneuburgu u Vídně, kde byla v absolutním pořadí žen druhá. Ve stejném roce se také prvně účastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde získala 2. místo v kategorii Junior a dalších 5 ocenění. V roce 2016 si ze soutěže v Karlových Varech odvezla 1. cenu v kategorii Opera a 8 dalších ocenění, včetně smluv s divadly, orchestry a festivaly. V roce 2017 se Lucie Kaňková zúčastnila soutěže American International Czech & Slovak Voice Competition v USA, kde získala 2. místo a speciální kanadskou cenu za interpretaci. Ve stejném roce vyhrála 2. místo na soutěži Nadace Bohuslava Martinů v Praze s cenou za nejlepší interpretaci díla B.Martinů a dalšími zvláštními cenami.

V roce 2013 nastoupila Lucie Kaňková do Operního studia ve švýcarském Bielu, kde pod vedením pěvecké profesorky Barbary Locher s vyznamenáním ukončila roku 2016 magisterské studium MA Spezialized Music Performance Oper na Hochschule der Künste Bern. V jejích absolventských představeních ztvárnila hlavní roli Teofane v opeře Ottone G.F.Händela v divadlech v Bielu a Solothurnu.

V sezóně 2014/15 byla Lucie Kaňková angažována v Theater Biel-Solothurn do rolí Kuchtík ve Dvořákově Rusalce a Luigi v Donizettiho Viva la mammě. S těmito produkcemi odezpívala bezmála 50 představení v různých švýcarských divadlech (např. v Theater Biel-Solothurn, Visp, Schaffhausen, Vevey, Thun, Burgdorf, Vernier, Langenthal, Wintherthur atd.). Od roku 2014 je také oficiální sólistkou švýcarského orchestru de Genève-Lancy. V roce 2016 Lucie Kaňková inscenovala svůj vlastní operní projekt Ariadne od Bohuslava Martinů, ve kterém ztvárnila a ještě ztvární hlavní roli Ariadny ve Švýcarském Bielu. V roce 2018 plánuje ve spolupráci s nadací B.Martinů operu uvést i na území České Republiky.

Od září 2016 pokračuje vedle koncertní činnosti ve studiu pod vedením Prof. Barbary Locher na univerzitě v Luzernu, konkrétně ve dvouletém magisterském sólistickém studijním programu Master of Arts Solo Performance. V loňském roce Lucie Kaňková  započala doktorské studium na pražské HAMU a vystoupila na území České republiky v rámci Operního týdne v Kutné hoře, s Jihočeskou filharmonií na počest B.Martinů, se Symfonickým Orchestrem Českého Rozhlasu, Karlovarským Symfonickým Orchestrem, s Lucerne Artists Orchestra (CH), se Slovenským národním divadlem v Bratislavě a Národním divadlem v Praze. Sezónu 2017/2018 započala koncertem v Bad Kissingen (DE) na Operettenzauber festivalu s Thüringen Philharmonie. V současnosti spolupracuje s KS Gabrielou Beňačkovou.

 

Roman Perucki

Roman Perucki je významný koncertní varhaník a profesor na Hudební akademii v Gdaňsku. Koncertuje po celém světě, zasedá v porotách mezinárodních soutěží, je prezidentem společnosti „Musica Sacra" a ředitelem filharmonického orchestru v Gdaňsku.

 

 

 

 

 

Tomáš Strašil

Tomáš Strašil vystudoval Pražskou konzervatoř (P. Sádlo) a pražskou AMU (R. Lojda). Absolvoval mistrovské kurzy u mnoha významných osobností (A. Ariscuren, M. Roche, P. Wiespelway, A. May, F. Smetana, E. Rattay a J. Chuchro). Je držitelem čestných uznání ze soutěží o cenu Beethovenova Hradce a finalistou soutěže Prix Mercury - Semmering 1994. V letech 1994 - 2000 působil jako koncertní mistr Sukova komorního orchestru, spolupracuje s českými i zahraničními orchestry (Brucknerorchester Linz, Severočeská filharmonie Teplice, Filharmonie Hradec Králové, Musici di Praga). Nahrává pro Český rozhlas a vydal několik komorních i sólových CD. Vyučuje violoncello a komorní hru na Pražské konzervatoři a na HAMU v Praze. Hraje na mistrovský nástroj Pietro Zanetto di Brescia 1686.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vojtěch Spurný

Vojtěch Spurný (*1964), přední český dirigent, klavírista, cembalista a pedagog, studoval nejprve hru na klavír a flétnu na Pražské konzervatoři, později operní režii, dirigování a cembalo na Akademii múzických umění v Praze. Interpretaci staré hudby a hru na cembalo dále studoval na Hoogeschool de Kunsten v holandském Utrechtu, kde svá studia uzavřel diplomem "Uitvoerend musicus". Své vzdělání si dále rozšířil mistrovskými kurzy u J. Sonnleitnera, H. Rillinga a K. Gilberta aj.  

Během své operní dirigentské praxe spolupracoval s barokním divadlem Drottningholm Palace, Divadlem J. K. Tyla v Plzni, Göteborg Opera, Oslo Opera House, Staatstheater Hannover, Komorní operou Praha, Národním divadlem a Státní operou Praha.

V letech 1999-2004 byl ve Státní opeře Praha stálým dirigentem a v sezoně 2002-2003 zde zastával funkci uměleckého šéfa Opery.

Jako dirigent během své koncertní činnosti spolupracoval s orchestry Česká komorní filharmonie, Ensemble 18+, Filharmonie Hradec Králové, Jihočeská komorní filharmonie, Komorní orchestr pražských symfoniků, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, PKF – Prague Philharmonia, Chursaechsische Kammerphilharmonie, Pražský komorní orchestr, Severočeská filharmonie Teplice, Haas ensemble, Komorní filharmonie Pardubice, Sukův komorní orchestr, Brněnští komorní sólisté, Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín a s významnými špičkovými interprety jako je S. Brill, P. Bernold, V. Hudeček, M. Hundeling, S. Kam, Š. Margita, M. Maisky, D. Pecková ad.

Byl hostem významných mezinárodních hudebních festivalů jako je MHF Český Krumlov, MHF Janáčkův máj, Festival Janáček a Luhačovice, MHF Pražské jaro, MOF Smetanova Litomyšl, Zámecké barokní léto Valtice, Smetanovské dny, MHF Harmonia Moraviae, Wiener Festwochen, Carinthischer Sommer atd.

Vojtěch Spurný se intenzivně věnuje koncertní činnosti nejen jako dirigent, ale též jako hráč na historické klávesové nástroje včetně čtvrttónového klavíru. Pro Český rozhlas natočil obsáhlý výběr z děl pro cembalo, klavichord a kladívkový klavír. Jeho nahrávka "Mistři českého baroka a klasicismu" pro BMG Czech Republic byla nominována na cenu časopisu Harmonie za rok 2003 a jeho nahrávky českých klasicistních symfonií pro firmu Alto Records získaly uznání odborné kritiky. Jako dirigent se podílel na natáčení DVD s operou buffou “Dov´ è amore, è gelosia“ G. Scarlattiho v českokrumlovském barokním divadle, které získalo prestižní mezinárodní ocenění “Preis der deutschen Schallplattenkritik” a Cenu DVD roku 2013.

Vojtěch Spurný se vedle své umělecké činnosti věnuje editorské práci – pro Český rozhlas editoval kritické vydání děl V. J. Tomáška, F. X. Duška a připravil kritické vydání České mše vánoční J. J. Ryby.

V současné době je šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně a stálým hostujícím dirigentem Jihočeské komorní filharmonie.

 

Barocco sempre giovane

Barocco sempre giovane (Baroko stále mladé) je komorní soubor složžený ze ššpičkových mladých profesionálních hudebníků. Specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka, nevyhýbá se vššak ani jiným slohovým obdobím. Soubor byl založžen v roce 2004.

Soubor má za sebou jižž stovky významných koncertů, je zván na domácí i zahraniční hudební festivaly (Pražžské jaro, Smetanova Litomyššl, Mezinárodní hudební festival Brno, Festival Concentus Moraviae, MHF České doteky hudby, Pardubické hudební jaro, Mladé pódium, Svátky hudby v Praze, Podblanický podzim, Theatrum Kuks, Čarovné tóny Macochy, Klᚹterní hudební slavnosti, Festival Mitte Europa, The Ohrid Summer Festival, Nitrianska hudobna jar, Le Quattro Stagioni, Kammermusik um halb acht Basel, Bach Istanbul'da, IMusicFest of George Lobkowicz, atd.), jeho koncerty vysílala v přímém přenosu Česká televize, Televize Noe, Český rozhlas, nahrává na CD a pořádá vlastní abonentní cykly koncertů.

Soubor spolupracuje s předními českými i zahraničními sólisty (Giulliano Carmignola, Václav Hudeček, Ivan ŽŽenatý, Pavel Šporcl, Josef ŠŠpaček, Jan Mráček, Bohuslav Matouššek, Františšek Novotný, Gabriela Demeterová, Jana Vonášková - Nováková - housle, Jiří Bárta, Michaela Fukačová - violoncello, Jana Boušková, Kateřina Englichová - harfa, Ivo Kahánek, LukṚ Klánský, István Dénes - klavír, Ad-El Shalev, Thomas Ragossnig, Barbara Maria Willi, Edita Keglerová, Vojtěch Spurný – cembalo, Alešš Bárta, Waclav Golonka, Václav Rabas, Jaroslav Tůma – varhany, Carol Vincenc, Claudi Arimani, Antonio Amenduni, Jiří Stivín, ŽŽofie Vokálková – flétna, Ivan Sequardt, Liběna Sequardtová, Vilém Veverka – hoboj, Václav VonṚek, Lubošš Hucek, Miroslav Kejmar, Jiří Houdek, Radek Baborák, Kateřina Javůrková, Michiyo Keiko, Hana Jonášová, Petra Alvarez - soprán, Markéta Cukrová, Michaela Kapustová, Edita Adlerová, Petr Nekoranec, Rafael Alvarez, Juraj Holly, Roman Janál, Tomᚹ Král atd.) i s celou řadou vynikajících mladých hudebníků, laureátů mezinárodních interpretačních sout쾞í.

 

Gudni A. Emilsson

Gudni A. Emilsson se narodil v roce 1964 v Reykjavíku (Island) a již od svých čtyř let začal získávat hudební vzdělání u svého otce. Jako stipendista státu Island absolvoval v Německu studium klavíru a dirigování. Emilsson byl Německou hudební radou vyznamenán jako mladý talent a vybrán, aby dirigoval v lipském Gewandhausu.

V roce 1994 se stal nositelem ceny Nadace Herberta Karajana v Salcburku.

V roce 2002 mu Masarykova univerzita v Brně propůjčila za objevné projekty „Masarykovu cenu za kulturu“. Z dalších cen jmenujme cenu Richarda Wagnera v Bayreuthu a The “LIND - Artist Award” (Island). Emilsson dirigoval mj. Plovdivskou filharmonii, Islandský symfonický orchestr, Polskou filharmonii, North Arkansas Symphony, Státní orchestr v Soluni, Nordwestdeutsche Philharmonie a Komorní orchestr České filharmonie. Spolupracoval též s mnoha významnými sólisty, jako jsou např. Emmanuel Pahud, Lambis Vassiliadis, Ara Malikian, Pieter Wispelwey, Dimitri Ashkenazy, Lucia Aliberti, Mischa Maisky, Maxim Vengerov a Shlomo Mintz. Emilsson je od roku 1999 uměleckým vedoucím Tübigenského komorního orchestru, v letech 2002 – 2004 byl šéfdirigentem Sukova komorního orchestru, se kterým vystoupil na festivalu Pražské jaro.

V roce 2005 byl Emilsson jmenován šéfdirigentem nově založeného Thajského symfonického orchestru v Bangkoku a od téhož roku působí též jako šéfdirigent komorního orchestru Camerata Bohemica Praha, se kterým uskutečnil celou řadu velmi úspěšných koncertů v SRN, Švýcarsku a Lucembursku.

Současně je uměleckým vedoucím koncertů klasické hudby na Univerzitě v Tübingenu.

 

Karlovarský symfonický orchestr

Karlovarský symfonický orchestr vstupuje již do 183. koncertní sezóny a řadí se tak k nejstarším symfonickým orchestrům na světě. Založen byl roku 1835 skladatelem, houslistou a dirigentem Josefem Labitzkým jako sezónní lázeňské těleso. O čtyřicet let později jej Labitzkého syn August proměnil ve stálý symfonický orchestr s všestranným repertoárem. Pořádá symfonické, komorní a kolonádní koncerty nejen v Karlových Varech ale i v celém Karlovarském kraji, Čechách i v zahraničí. Mezi významné počiny s dlouholetou tradicí patří také pravidelně pořádané festivaly – Dvořákův karlovarský podzim a Beethovenovy dny. 

Orchestr je nejvýznamnějším pořadatelem koncertů pro děti a mládež v Karlovarském kraji. Vedle těchto koncertů pořádá také koncerty pro rodiny s dětmi a seniory. Pravidelně se účastní významných akcí Města (Zahájení lázeňské sezóny, Mezinárodní filmový festival). Své koncerty KSO pořádá v nejkrásnějších sálech Karlových Varů – v secesním sále Orpheum Grandhotelu Ambassador Národní dům, Slavnostním sále Grandhotelu Pupp,

sále Antonína Dvořáka lázeňského domu Windsor Carlsbad - Lázně III či Karlovarském městském divadle. 

Od sezóny 2015/2016 je šéfdirigentem KSO dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera.